pohádka, -y ž. (2. mn. -dek) 1. vyprávění (zprav. lidové) o vymyšlených osobách a událostech, v kt. působí kouzelné, nadpřirozené síly; báchorka 1: vypravovat dětem p-u; obr z p-y; lidové, umělé p-y; české národní p-y; Erbenovy, Andersenovy p-y, krásná jako princezna z p-y; žít jako v p-ce blaženě, šťastně; to zní jako p. jako něco sice krásného, ale neskutečného; plány zůstaly prozatím p-ou (Něm.) neuskutečněny; P. máje román Viléma Mrštíka; Nedbalova "P. o Honzovi", Shakespearova "P. zimního večera" díla s pohádkovým námětem; přen. (o něčem krásném:) p. mládí, lásky 2. expr. něco až neskutečně krásného: zimní p. krásy zimy; plesové šaty, p. z krajek a hedvábí; to je p.! 3. expr. vymyšlené, lživé povídání; s myšlenka, výmysl, báchorka 2: nevykládej mi tu p-y!; p-y na ohlupování lidí; žádná p., úplná pravda (Něm.) †4. příběh, historie; pověst, zvěst: jeť to (dívčiny osudy) dlouhá p. (Tyl); kopec, o němž tolik p-ek kolovalo (Jir.); P-y z naší vesnice bás. sbírky Vítězslava Hálka a Viktora Dyka; ♦ není o někom, něčem (řidč. po někom, něčem Her., Třeb.) ani p-y (Něm.) (čast. po někom, něčem ani památky) †5. záhada; hádanka: každá hvězda na nebi je mu (dítěti) mystickou p-ou, jejíž rozřešení žádá (Něm.); – víla i česká panna v pověsti vždy po třech p-ách ukládají (Erb.); → expr. zdrob. pohádečka, -y ž.