poháněti ned. (3. mn. -ějí) 1. k pohnati 2, (opětovně) pobízet k pohybu; působit pohyb jistým směrem: p. krávy, stádo husí popohánět; p. spřežení bičem; vítr pohání suché listí po zemi honí, žene; přen. neklid mě pohání z místa na místo; nemá dceruška nemá stání, k jezeru vždy ji cos pohání (Erb.) pudí 2. zast. ob. řídit zapřažený dobytek, zvl. při orání n. vláčení; pohonit 1 (ned.): chlapec musí otci p. (Něm.) 3. (co) předávat něčemu pohyb a mechanickou práci; hnát 2: p. loď vesly, větrem, párou, továrny poháněné elektřinou 4. expr. (koho, 4. p.) nutit, pobízet k spěchu, k něj. činnosti; popohánět, hnát 3: nedočkavost ho pohání; být poháněn (v práci) ctižádostí 5. kniž. k pohnati 1: p. viníka k zodpovědnosti; p. před soud, na soud; zast. z čeho mne pan prokurátor pohání (Havl.); †poháněti se ned. prohánět se, pobíhat: okolo ní poháněl se klučík (Tyl)