pohřbíti (†pohřebiti Jir.) dok. (3. mn. -í, rozk. -bi, trp. -ben) 1. (jak; koho, co) uložit mrtvolu do hrobu n. zpopelnit ji ohněm; pochovat 2: p. do hrobu, žehem; p. oběti katastrofy; p. někoho zaživa, přen. expr. odsoudit n. donutit k dlouhému nucenému pobytu v něj. chmurném, osamělém prostředí; žert. jednu lyži jsem pohřbil ztratil; přen. oběti pohřbené pod lavinou, v sutinách; p. své sny, naděje smířit se s jejich ztrátou; p. minulost zúčtovat s ní, zapomenout na ni 2. expr. (co) přivést ke zkáze, zániku, zničení; zmařit, zničit, pochovat 3: p. návrh, myšlenku; pohřbil své jmění (Jir.); žert. p. hrníček rozbít 3. kniž. (co) ukrýt, skrýt, zatajit, pochovat 4: p. zklamání v svém nitru; byla by to v sobě pohřbila (Vach.) *4. kniž. (co kam) ponořit, pohřížit: p. v ňadra jí ten meč (Zey.); — pohřbíti se dok. kniž. expr. (več; do čeho Podl.; v čem) cele se něčemu oddat; ponořit se, pohroužit se, pohřížit se (do čeho): pohřbila se ve svoje mlčení (Svět.); já v nové práci pohřbím se (Vrchl.)