pohleděti dok. (3. mn. -í) poněk. kniž. 1. (na koho, co; kam) podívat se I, popatřit, pohlédnout: p. radostně na dítě; pohleďte na ty krásné květy!; p. do očí (zř. v oko Hál.); přen. pohleďme, jak stoupá zájem o knihy všimněme si; p. nově na otázku přinést nové názory, myšlenky; zahrádka, radost p.; – v rozk. při ukazování něčeho, upozorňování na něco: pohleď, to je krásná vyhlídka; pohleď, co už máme hotovo 2. rozk. způs. pohleď, -me, -te řidč. hovor. podívej,... se (ve význ. 5, 7): pohleďme, jak to umí; – pohleďte, co se stalo pak; pohleď, pojď mi poradit; — ned. pohlížeti, pohlédati, pohlídat