pohled, -u m. (6. j. -u) 1. činnost očí zprostředkující vidění vnějšího světa; pohledění: pátravý, plachý, pronikavý, nepřátelský p.; upřít p. na někoho; vrhat zamilované p-y, přejít něco letmým p-em; neuznal ho za hodna p-u; na první p. ihned; láska na první p. při prvním setkání; visí na něm p-em upíná k němu napjatou pozornost; na p. (ps. též napohled) zdánlivě, naoko; byl na p. klidný; med. vyšetřování zevním pozorováním 2. způsob posuzování; názor: nový, správný p. na literární dílo, na minulost; dialektický p. na svět 3. obraz věcí, jejž vnímáme očima; podívaná: celkový p. na město; spáleniště skýtá smutný p.; p. z ptačí perspektivy z výšky, přen. letmý, stručný, shrnující; geom., tech. nákres předmětu tak, jak se jeví při pozorování vjednom směru: p. zpředu nárys; p. shora půdorys; p. ze strany bokorys 4. ob. pohlednice: posílat z výletu p-y †5. vzezření, vzhled: postavy nabývaly příšerného p-u (Podl.)