pohltiti dok. (3. mn. -í, trp. -cen) (†pohltnouti, min. -tl, trp. -tnut, Dyk) (co, *koho) rychle, dychtivě, hltavě spolknout, pozřít; zhltnout: štika pohltila rybku; zmizel, jako by ho země pohltila; přen. pevnina pohlcená mořem; tma, noc je pohltila zmizeli v ní; nemoc pohltila všechny úspory spotřebovala; expr. válka pohltila tolik životů; fyz. vstřebat, podržet v sobě, nepropustit něj. energii n. látku, absorbovat: p. světlo, teplo, zvuk, plyn; — ned. pohlcovati