pohotový příd. 1. co nejrychleji připravený n. reagující: p. reportér; nepohotový řečník; zákrok p-ch požárníků; p-á výroba; p-á paměť bystrá; řidč. být p. k něčemu hotov, připraven 2. vhodně a co nejrychleji po něčem následující; bystrý 1, čilý, hbitý, obratný: p-á reakce; p-á odpověď; p-é odstraňování závad 3. jsoucí po ruce, k použití, k dispozici; připravený: p-é peněžní prostředky; → přísl. pohotově (†pohotovu Tyl): p. zasáhnout; nepohotově odpovídat; (lahůdky) já mám vždy p. (Něm.) po ruce; zemané tasili, aby p. byli (Jir.) připraveni; → podst. pohotovost v. t.