pohovořiti dok. (3. mn. -í) (o čem, s kým; zř. k čemu) něj. dobu hovořit: p. o četbě; p. k osnově zákona (publ.); přátelsky, důvěrně, od srdce p.; neumí kloudně p.; někdy bývá upřímné pohovoření milé (Něm.); — pohovořit si dok. něj. dobu s chutí hovořit (v. po- II): družně si p.; s každým si rád pohovoří; o tom si ještě pohovoříme, přen. (jako výstraha)