pohrabáč, -e m. (neživ.) 1. železná tyč na prohrabování popela v topeništi: prohrabávat oheň p-em 2. též pohrabák, -u m. (6. mn. -cích), pohrabačka, -y ž. (zprav. mn.) řidč. pohrabovač (zeměd.): ruční p.; → zdrob. k 1 pohrabáček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách); — pohrabáč, -e m. (živ.) nář. cestář (A. Mrš.)