pohroužiti, řidč. pohrouziti dok. (3. mn. -í, rozk. -hruž, -hruz, -hrouži, -hrouzi, trp. -žen) kniž. (co kam) k hroužiti, hrouziti; ponořit, potopit, pohřížit: p. vesla do vln; pohroužil mu nůž do srdce; pohrouzila (Libuše) kolébku syna svého do vody (Erb.); — pohroužiti se, řidč. pohrouziti se dok. kniž. (kam) ponořit se, potopit se, pohřížit se: p. se do vln; přen. kraj pohroužil se v šero (Rais) zmizel v šeru; p. se do četby; být pohroužen (do čeho; več; v čem) (zcela) zabrán, zahloubán: je pohroužen do práce, v snění, ve vzpomínkách; byl pohroužen v sebe, v sobě