pohyblivý, řidč. pohybný příd. 1. takový, jímž lze pohybovat, konající pohyb, pohybující se: p. kloub; nepohybné oko (Ner.); panenky s p-mi údy; střílet na p. cíl; p. chodník; p-é části stroje; p-á kamera; vozové hradby (Žižkovy) s prvními p-nými bateriemi (Pal.); stav. p-livý jez jímž lze regulovat propouštěné množství vody (op. pevný) 2. hbitý, čilý, pružný, agilní, živý, čiperný, obratný: p. hráč, reportér; p. jako rtuť, jako šídlo, jako pstruh (Olb.); p. správní aparát; zř. p-á síla národů (Ner.) hybná 3. nestálý, proměnlivý, měnivý 1, měnící se: nebezpečné písčiny s p-m pískem; p-é normy; p. mzdový žebříček; círk. p-livý svátek nemající pevné místo v kalendáři; jaz. p-livý přízvuk kt. bývá na růz. slabice (i v různých tvarech) slova (např. v ruštině); p-ná hláska objevující se v kmeni slova jen v někt. jeho tvarech n. v někt. slovech od něho odvozených (např. pes — psi — psí); ekon. p-livé clo klouzavé; → přísl. pohyblivě: p. spojené kosti; – p. se rozjařovat (Preis.) živě; – p. sestavit plán vysílání s možností změny; → podst. pohyblivost (†pohybnost Tyl), -i ž.: p. kloubů; – mladická p.; – rozmanitost a p. zjevů životních (Sab.); ekon. p. cen