pojmouti dok. (†pojíti, zř. a nář. pojati) (1. j. -jmu, rozk. -jmi, -jměte, min. -jal, trp. -jat, podst. -jetí, přech. min. -jav) kniž. 1. (koho, co) uchopit, vzít: p. někoho za ruku, kolem pasu; přen. pojal je chlad a hluboký stín (Jir.) 2. poněk. zast. (koho, 4. p.; koho zač) vzít, přijmout (k sobě): důvěrníky pojav k sobě šel k zámku (Čech); p. děvče za dceru přijmout za vlastní, adoptovat 3. poněk. zast. v ust. spoj. p. za ženu (manželku), za muže (manžela) uzavřít s někým manželství: pojal za ženu dívku svého srdce (Jir.) oženil se s ní; dřív než se vzbudí kohouti, musím tě za svou p. (Erb.); zř. Libuše pojala Přemysla (Herrm.) provdala se za něho 4. (co, koho do čeho, več) zahrnout do počtu, učinit součástí něj. celku; vzít: p. do sbírky, do knihy; p. do plánu, do počtu; splynuli se zástupem a zástup je pojal v sebe (Olb.) 5. (koho, co) zahrnout do (v) sebe; obsáhnout 3: sál může p. velký počet lidí; kamery pojíždějí, aby pojaly celý obraz 6. (co) smysly postihnout; pochopit, porozumět (čemu); postřehnout: p. přírodní krásy; – nepojal, co se vlastně mluvilo (Tyl); p. každou myšlenku (Něm.); p. vše, co dobré a krásné (Něm.) 7. (co jak) mít něj. mínění o něčem: p. svou práci, své povolání opravdově; básník pojal legendu o Faustovi ve smyslu moderním (Vrchl.); je nutné p. věc z jiné stránky vyložit si, pochopit 8. (co) rozhodnout se pro něco: p. úmysl, rozhodnutí; p. důvěru, lásku k někomu; p. podezření, nenávist k někomu, něčemu 9. (koho, 4. p.) (o citových hnutích) zmocnit se (koho, 2. p.), zachvátit, proniknout: pojala ho lítost, touha, radost, hrůza; pojal ho strach; — ned. pojímati