pokřtíti (3. mn. -í, rozk. -křti, min. -křtil, trp. -křtěn) (†pokřestiti, 3. mn. -í, Hol.) dok. (koho, řidč. co) ke křtíti: círk. p. dítě jménem Jan; dal se p.; zápis v matrice o pokřtění; – p. hocha po otci pojmenovat; p. nový výrobek vhodným jménem; přen. expr. pokřtěné (čast. křtěné) víno, mléko porušené, zředěné vodou; vojáci byli pokřtěni ohněm zúčastnili se poprvé boje