pokládati ned. 1. k položiti 1-3, k poklásti 1: klást 1: p. stojan na zem; p. někoho na lopatky (v zápase); p. pšenici (Rais); trávu (Hál.) nář. kosit, žnout; – p. linoleum na podlahu; p. kufr na skříň; p. lžíci na stůl odkládat, přen. ukončovat jídlo; p. hlavu do dlaní; p. (čast. skládat) ruce do klína, v klín, přen. přestávat pracovat, odpočívat, zahálet, vzdávat se úsilí, rezignovat; p. raněného na nosítka; p. někoho do hrobu pohřbívat; – p. koleje, potrubí, základy (domu) 2. k položiti 8, k poklásti 2: p. výkres barvami; – řidč. p. parkety koberci pokrývat; p. koláč švestkami; sklář. p. zrcadla opatřovat je zrcadlící vrstvou 3. (koho, co zač; †več) považ o vat, mít 6: p. někoho za poctivce, za přítele; p. jednání za nesprávné; p. za svou povinnost, za vhodné, za nutné oznámit...; p. za vyloučeno, aby...; zast. p. někomu ve zlé (Klicp.) mít za zlé, hodnotit jako zlé †4. (co) citovat, uvádět: p. přípis sněmu (Pal.) †5. (co na koho) ukládat někomu něco za povinnost (Jir.) †6. (co več, co komu) přičítat, přisuzovat: nechci, aby se mi slabost k zásluze pokládala (Tyl) †7. (co) domnívat se, soudit: pokládám, že o tom nevíš sám (Zey.); — pokládati se ned. k položiti se 1: klást se, uléhat, lehat si 1: střelci se pokládají na zem; přen. soumrak se pokládá na krajinu ○ předp. před-, roz-; → nás. pokládávati ○ předp. před-