poklepati dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) 1. (nač; oč) lehce několikrát za sebou klepnout, zaklepat; zaťukat: p. někomu na rameno; p. taktovkou o pult; p. si na čelo (na znamení rozpomínání n. na označení, že osoba, o kt. je řeč, nemá zdravý rozum) 2. (co) klepáním upravit; naklepat 1: p. maso (aby změklo); p. kosu upravit ostří 3. řidč. poklepem zjistit stav něčeho: lékař poklepá a usměje se bezstarostným smíchem (Sova) 4. expr. (koho, 4. p.) po mluvit: p. všechny známé, příbuzné 5. expr. p. (si) (o kom, čem; ~) něj. dobu s chutí si popovídat (zvl. klepy) (v. po- II); potlachat si, sklepnout si: p. si o známých; p. si s přáteli (o skandálu)