pokliditi dok. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. (co; komu; ~) dát, uvést do pořádku, provést úklid něčeho, uklidit: p. byt; p. nemocnému; hned ráno měla ve světnici poklizeno; poklidila nádobí se stolu sklidila 2. (koho, 4. p.) opatřit, obstarat (domácí zvířectvo): p. dobytek, drůbež 3. nář. (co) sklidit: poklizené lány (Heyd.); — ned. poklízeti; — poklidím se ned. bud. ke kliditi se (v. po- III 1) (vedle budu se klidit)