poklona, -y ž. (†poklon, -u m., 6. j. -u, Čel.) 1. sklonění hlavy n. hoření části těla, vyjadřující projev úcty n. pozdrav: učinit hlubokou p-u; vyseknout p-u; složit p-u někomu, přen. projevit úctu; poněk. zast. p.!; má p.!, uctivá p.! (pozdrav) 2. lichotka, lichocení: říkat, dělat někomu p-y; nestát o p-y; to je pro mne p., že uznáváte mou snahu 3. (v starém českém právu) název pro dobrovolné dávky a dary knížeti n. panovníkovi; → expr. zdrob. k 1, 2 poklonka, expr. poklonička, -y ž. (†poklonek, -nku m., Tyl); příd. *poklonkový: hanl. p-é fráze (Mach.) lichotivé