pokořiti dok. (3. mn. -í) 1. (koho, co) násilím, mocí, zvl. vojenskou, uvést v poslušenství, v závislost; podmanit 1, podrobit 1, opanovat 1, ovládnout 1, přemoci: p. nepřítele; pokoření králové; p. cizí země; přen. umělať p. sobě vůli manžela (Čel.) podřídit si 2. (koho, co) ponížit, potupit, pohanět: p. chuďasa; p. pýchu, hrdost; — pokořiti se dok. (komu, čemu, před kým) podřídit se, podrobit se: p. se vítězi; p. se před králem; p. se v svém srdci stát se pokorným