pokoj II, -e m. 1. obytná místnost, v kt. se nevaří (dř. zprav. v městě): byt o dvou p-ích a kuchyni; najmout si p.; zařídit si p.; hostinský, obývací p. 2. hovor. souprava nábytku určena do této místnosti: p. z dubového dřeva; → zdrob. pokojík, -u, -a (6. j. -u, 6. mn. -cích), pokojíček, -čku, -čka (6. mn. -čcích, -čkách) m.