pokojný příd. 1. klidný 2, tichý, nehlučný: p. dům; p-á domácnost; děti byly p-é 2. klidný 3, mírný 2: p. člověk; p. život; p-á mysl 3. takový, kt. probíhá v klidu, beze svárů, v míru: p-é urovnání sporu; p-á a tvořivá práce; p-é budování socialismu; p. vývoj †4. k pokoj I 2, mírový: p-á smlouva (Pal.); — zpodst. *pokojno, -a s. klid, pokoj: kraj v mlh dřímá p-u (Hora); → přísl. pokojně: p. oddychovat; p. sedět; – p. žít; *pokojno: je mi p. (R. Svob.); → podst. †pokojnost, -i ž. (Šmil.)