pokročiti dok. (3. mn. -í) 1. (kam) postoupit (dále v prostoru), popojít: p. vpřed; p. ke dveřím; pokročil podat mu ruku; slunce pokročilo výše; vůz ani o píď p. nemohl (Herb.) popojet; přen. p. k svému cíli (Sab.) přiblížit se 2. postoupit (dále v čase, ve vývoji): den, podzim, čas pokročil; stavba daleko nepokročila; neduh pokročil (Podl.) zhoršil se 3. (v čem) dosáhnout vyššího stupně vývoje (zprav. kulturního), udělat pokroky; vyspět, zdokonalit se: p. v ruštině; p. v industrializaci země, ve výrobě; — ned. pokračovati, pokročovati