pokusný příd. 1. souvisící s pokusy, sloužící k pokusům; experimentální: p-á laboratoř, stanice; p-é zvíře určené k pokusům; přen. p. balónek prostředek zkoumání nálady, postoje lidí k něčemu; ♦ být p-m králíkem sloužit k vyzkoušení něčeho nového; škol. p-é školy sloužící k ověřování nových výchovných a vyučovacích metod 2. zakládající se na pokusech, daný, získaný pokusy: p-á věda jejíž těžiště je v experimentování, empirická 3. vytvořený, provedený na zkoušku: p. film; p-é učebnice; horn. p-á štola ke zkoušení trhavin ap.; → přísl. pokusně: p. stanovit, zavést; p. vyvolat chorobu experimentálně; p. prozkoumat pomocí pokusů; → podst. *pokusnost, -i ž. (Tvorba)