pokynouti dok. (~; komu) ke kynouti I 1: p. hlavou na pozdrav, rukou na rozloučenou; pokynul žákům, aby...; "líbí se vám zde?" — "Ano", pokynuly (děti) všecky najednou (Něm.) přisvědčily; — *pokynu ned. bud. ke kynouti I 1 (v. po- III 1) (vedle budu kynout)