polarisace [-za-], polarizace, -e ž. (z lat. driv. řec. zákl.) 1. fyz. usměrnění vlnových rovin do jedné roviny: p. světla; p. rádiových vln; p. odrazem, lomem; elektr. dielektrická p. usměrnění dipólu ve směru vnějšího elektrického pole 2. kniž. vyhraňování, vyhrocování se zřetelem k protikladům, usměrňování něj. seskupení k urč. jevům, k urč. skutečnosti: citlivá p. myšlenková (Šal.); p. třídních sil; — polarisační, polarizační příd.: fyz. p. úhel při kt. je polarizace největší; p. rovina v kt. kmitá polarizovaná vlna; p. mikroskop opatřený polarizátorem, osní; p. zařízení, zrcadlo, hranol, filtr, p. proces