poleno, -a s. (6. j. -ě, -u) velký kus palivového dříví, obyč. vzniklý podélným štěpením rozřezaného silnějšího kmene n. silných větví: bukové, sosnové, smolné p., štípat p-a; hranice polen; ♦ ob. expr. je to takové p. je velmi nemotorný; má jazyk jako p. (Staš. aj.) neohebný; je praštěný p-em potrhlý; nůž je tupý jako p. velice; je hluchý jako p. úplně; spát jako p. tvrdě; je to Čech jako p. naprosto pevný, nesmlouvavý; → zdrob. polínko, kniž. polénko, -a s. (6. mn. -ách): p. dřeva; přen. přidat, přiložit si p. přitěžující poznámku; expr. polínečko, -a s. (6. mn. -ách)