politovati dok. 1. (koho, 4. p., +2. p.) k litovati 2: naříkal, ale nikdo ho nepolitoval; politujme jich (Třeb.) †2. smilovat se, slitovat se: a můj muž — bůh polituj! Mokře chodí v suše (Erb.) †3. (komu) požalovat, postěžovat si: zradili jste mne, budiž bohu politováno! (Pal.)