polo (†polou Mácha, Wint. aj., bás. pol Vrchl.) přísl. zpola, napolo 1, 2: dívat se p. udiveně, p. tázavě; obličej byl p. zakryt závojem; – ležel p. v bezvědomí; v. též dopola, dopolou, napolo, napolou, odpola, vpolo, vpolou