poltiti ned. (3. mn. -í, trp. -cen, -těn) řidč. kniž. (co, koho) půlit, rozpolcovat: p. citróny (Herrm.); přen. přemohl únavu, která ho poltila (Pujm.); kožel. štípat: polcená kůže; — poltiti se ned. řidč. kniž. půlit se: tobolka v dvojploché oříšky se poltící (Vráz); přen. má duše se v tom prostředí poltila (Maj.) rozpolcovala ○ předp. roz-, roz- se; → nás. *poltívati (Čel.); *poltívati se