polymer, -u m. chem. vysokomolekulární látka vzniklá polymerací; polymerace, polymerisace [-za-], polymerizace, -e ž. chem. reakce, při kt. vzniká vysokomolekulární látka (polymer) spojováním molekul urč. sloučeniny (monomeru); polymerační, polymerisační [-za-], polymerizační příd.: p. reakce; polymerát, -u m. (6. j. -u) tech. polymer (chem.); polymerie, -e ž. 1. chem. jev, při kt. se molekuly urč. sloučeniny (monomeru) spojují ve vysokomolekulární látku (polymer) 2. bot. mnohočetnost; polymerický příd.: chem. p-á sloučenina polymer; – bot. p. květ, pestík mnohočetný; → přísl. polymericky; polymerní příd.: chem. p. látka polymer; polymerisátor [-zá-], polymerizátor, -u m. chem. polymerizační katalyzátor; polymerovati, polymerisovati [-zo-], polymerizovati ned. i dok. chem. (co) provádět, provést polymeraci; vznikat, vzniknout polymerací: p. oleje, pryskyřice