pomíjeti ned. (3. mn. -ejí, rozk. -ej) k pominouti: noc pomíjela a den se přikrádal (kniž., Jir.); – horečka pomalu pomíjela; všecko na světě pomíjí; – křeče ji pomíjely; již je všecka trpělivost pomíjela (Něm.); – p. událost mlčením; — pomíjeti se ned. řidč. k pominouti se 1: nejhůře řádil správce a kostelník, ti se pomíjeli (Něm.) ○ předp. o-