pomíjivý, poněk. zast. pomíjitelný (Ner.) příd. pomíjející: p-á sláva; chvilkové, p-é vzplanutí smyslů; p-é okamžiky štěstí; p-á móda; → přísl. pomíjivě: p. časový zájem; → podst. pomíjivost, poněk. zast. pomíjitelnost, -i ž.