poměr, -u m. 1. (†poměra, -y ž., Erb.) (ke komu, čemu; mezi kým, čím) kvalitativní vztah někoho, něčeho k někomu, něčemu: citový p. dětí k rodičům; přátelský p. učitele k žákům; upřímný p. mezi přáteli; p. církve a státu; nevraživý p. dvou sousedních obcí; být v příbuzenském p-u; mít kladný p. k práci; p. k výrobním prostředkům; práv. pracovní p.; právní p. 2. (k čemu; mezi čím) kvantitativní (číselný, prostorový, měrový ap.) vztah mezi věcmi, jevy ap., kt. se uvádějí v souvislost: síla tyče je v nesprávném p-u k její délce; váhové p-y ve sloučeninách; p. mezi cenami; p. branek; mat. podíl při porovnávání čísel; motor. kompresní p.; převodový p. 3. (ke komu, čemu) správný, náležitý vztah: mít p. k spolupracovníkům; nemít p. k práci; dbal, aby náklady byly v p-u k výsledkům 4. (s kým) důvěrná, společensky zprav. nepříznivě posuzovaná milostná známost: p. s vdanou ženou; mít p.; přerušit p. s někým 5. mn. p-y souhrn okolností, podmínek, kt. někoho, něco ovlivňují; situace: žít v dobrých, neutěšených rodinných, finančních p-ech; politické, hospodářské p.; povětrnostní p.; hmotné p.; výrobní p.; ♦ žít nad p. nákladněji, než příjmy dovolují †6. mn. p-y rozměry: (tvář) činila protivu k herkuleským p-ům jeho těla (Zey.)