poměti dok. (1. j. -měji, rozk. -m ěj, min. -měl) *1. (koho, co) něj. dobu mít (v majetku): takovou krávu nepoměješ (Lum.); nebylo významnější knížky z oboru soeiálních věd, kterou by nepoměl v ruce (Olb.) 2. poněk. zast. (čeho; co) zakusit, vytrpět: p. radostí, bídy; co (lidé) poměli, nežli se tam dostali (Jir.); — pomět se dok. ob. (jak) něj. dobu užít něčeho příjemného (iron. nepříjemného): p. se dobře za cizí peníze; to se pomějeme o svatbě; kdyby to udělaly naše holky, to by se poměly (Rais) byly by hubovány, trestány