pominouti dok. 1. poněk. kniž. (o čase) uplynout, uběhnout, utéci: léto pominulo; pominula zlá doba 2. ustat, přestat, ztratit se, zmizet, zaniknout, minout 2: déšť pominul; záchvat za chvíli pominul; hněv pomine, pocit křivdy tak hned nepomine 3. poněk. zast. (koho, 4. p.) (o duševních n. tělesných stavech) opustit 4: pominulo ho dojetí; závrať ho pominula; pominuly ho smysly omdlel *4. (koho, co) kolem někoho, něčeho přejít, přejet ap. (zejm. bez povšimnutí), minout 4: šel kolem, dal dobrý večer, pominul (Jir.); kol tisíc bláznů jde, ji (škebli) pomine (Vrchl.) 5. (koho, co; *čeho Jir.) nevěnovat někomu, něčemu pozornost, zanedbat někoho, něco, nechat někoho, něco bez povšimnutí; opominout, přejít: p. při hodnocení zasloužilého pracovníka; nelze p. důležitá fakta obejít 6; p. mlčením; — pominouti se dok. 1. zprav. ve spoj. p. se (s) rozumem pozbýt rozumu; zešílet, zbláznit se, po mást se (na rozumu): pominul se (s) rozumem, poněk. zast. na smyslech; div že se zármutkem nepominul 2. (o psu aj.) dostat vzteklinu; vzteknout se: pes se pominul ○ předp. o-; — ned. pomíjeti, p. se