pomlčeti dok. (3. mn. -í) 1. poněk. zast. na chvíli přestat mluvit; odmlčet se; utichnout: okamžik pomlčev, pokračoval (Jir.); pomlčel chvíli (Herb.); – hudba pomlčevši, začínala nový kousek (Jir.) 2. (o čem) nepromluvit, nezmínit se; nevyzradit (co): o minulých obtížích už pomlčme; p. o nedostatcích díla; – pomlčíte o všem, co jste slyšeli; — ned. pomlčovati