pomocník, -a m. (6. mn. -cích) (pomocnice v. t.) 1. kdo někomu pomáhá, vypomáhá, někoho podporuje v něj. činnosti; pomáhač 1: být dobrým, špatným p-em; rodičovská sdružení jako účinný p. školy podporovatel; práv. kdo někomu úmyslně poskytuje pomoc k spáchání trestního činu 2. pomocná pracovní síla v něj. oboru, často začátečnická, ne plně samostatná: (dř.) řeznický p.; p. v obchodě, ve výrobě; kancelářský p. 3. (učitelský) p. (kdysi) mladší učitel: nový p. ve zdejší škole (Rais); → expr. zdrob. pomocníček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích)