pomocný (†pomocní Tyl, Ner.) příd. 1. (v přísudku a v doplňku též kniž. jm. tvary pomocen, -cna, -cno) poskytující pomoc, pomáhající: být někomu p-n radou i skutkem; podat někomu p-ou ruku; p-á odborná literatura; p-é práce; p-á akce postiženým; p. materiál; p. přístroj, motor; p. orgán správy závodu; p. dělník nekvalifikovaný; p-á věda disciplína, jejíž poznatky jsou nutné pro jinou vědu; p-é vědy historické; škol. p-á škola pro děti s nedostatky v rozumovém vývoji, u nichž se musí pozorováním rozhodnout, jsou-li schopny vzdělání ve zvláštní škole; (dř.) zvláštní škola; jaz. p-é sloveso nemající plný význam věcný, spojující se se slovesem plnovýznamovým (např. mít ap.); p-á slova mající jen gramatický význam (např. být spona), řidč. vyjadřující gramatické vztahy slov n. vět (např. předložky, spojky), slova gramatická; mat. p-á věta lemma; horn. p-é důlní dílo sloužící k usnadnění provozu n. k dosažení větší bezpečnosti; žel. p. vlak vybavený zařízením pro odstraňování následků žel. nehod; bot. p-é buňky pomáhající vaječné buňce při kopulaci; p. kořen, pupen vyrostlý mimo zákonité místo (např. kořen na listu), adventivní 2. řidč. určený k vypomáhání; výpomocný: p-é osvětlení; p. učitel; → přísl. pomocně: p. zasáhnout