ponechati dok. (1. j. -ám, rozk. -nech, -chej, trp. -án, přech. min. -av) 1. (co, koho) nechat 1, zanechat: p. dům v původním stavu zůstavit; p. někoho ve službě, ve vazbě; p. dítě bez dozoru; p. někoho (jeho) osudu; p. věcem přirozený průběh; p. někomu na vůli; p. někomu volné pole; p. někoho na pochybách, na omylu (řidč. v omylu) †2. nechat 2, zapomenout: rozum ale doma ponechal (Havl.) 3. (komu co) nechat 4, nevzít, neodejmout, nebrat: p. synovi peníze; poplatek za ponechání hrobu; p. někomu plnou moc; národům ponecháno právo, aby si po svém uspořádaly poměry (Gottw.); zast. ponechají mu, aby rozhodl (Svět.) 4. kniž. (co, koho) nechat 7, uschovat, uchovat: p. u sebe značnou část peněz; p. cenné papíry v bance 5. kniž. (co komu) nechat 8, přenechat, přepustit: p. část výdělku rodičům; p. úsudek o věci lidem povolanějším; — ponechat si dok. nechat si: p. si část něčeho přisvojit si; z výbojů si ponechal jen dvě země (Vanč.); p. si své mínění pro sebe neříkat je