ponurý (2. st. -řejší, řidč. -rejší) (*ponurný Staš.) příd. 1. temný, málo osvětlený; ztemnělý, šerý, pošmourný: p-á chodba; p. les 2. budící pocit tísně; zasmušilý, zamračený, smutný, chmurný 2, pochmurný, tísnivý, nevlídný, bezútěšný 3: p-á tvář; p. pohled kalný; p-á nálada; p-é myšlenky; — zpodst. *ponuro, -a s.: p. dne (Šlej.); → přísl. ponuře (*ponure A. Mrš., *ponurně Dyk): p. temný kout; – tvářit se p.; ponuro: v lese bylo p.; → podst. ponurost, -i ž.