popíti dok. (1. j. -piji, rozk. -pij, min. -pil, trp. -pit) 1. (čeho) zvolna, trochu se napít: p. čaje; popila z něho (džbánu) s chutí (Svět.) 2. p. (si) (~; čeho; co) něj. dobu (s chutí) pít (v. po- II): rád si večer poseděl, popil vína, víno; — popít se dok. nář. opít se: popitý nebyl, jenom veselejší (Glaz.); — ned. popíjeti