popraviti dok. (3. mn. -í) 1. (koho, 4. p.) vykonat na někom popravu: p. odsouzence; být popraven; přen. expr. p. literáta kriticky odsoudit; p. nereálný návrh zamítnout 2. zast. a nář. (co) poopravit, spravit, upravit: postel si popravila (Něm.); p. rozbitou střechu 3. nář. (koho, co) obstarat hospodářství, zvl. obsloužit a nakrmit dobytek, poklidit 2: p. koně (Herb.); p. v chlévě vše (Šlej.); — popravit se dok. nář. spravit se, zlepšit se: Brumovice se trochu popravily (Herb.); — ned. popravovati