poprositi dok. (3. mn. -í) 1. (koho oč, zač; †koho, čeho) prosbou požádat: p. přítele o radu, o pomoc; poprosil ho, aby...; p. za odpuštění; poprosí dobrých známých (Něm.); popros vody (Erb.); poprosiliho za starostu (Něm.) 2. poněk. zast. (koho, 4. p., ke komu, kam) prosbou vybídnout k návštěvě: hraběnka poprosila bábu k sobě (Něm.)