poraditi dok. (3. mn. -í) 1. (komu; komu v čem, s čím) dát, poskytnout radu: dobře, upřímně někomu p.; p. někomu v práci, s úkolem; poraďte, co dělat 2. (komu co, zast. k čemu) doporučit: poradil jí dobrý lék; p. někomu k odjezdu (Zey.) 3. p. si (~; v čem; s kým, čím) vědět si rady, pomoci, dovést jednat, zacházet; pomoci si 6: umět si ve všem, se vším p.; matka si s chlapcem už poradí; snad si s tou prací nějak poradím; — poraditi se dok. 1. (s kým, čím; o kom, čem; nář. koho, 2. p.; †nač) otázat se někoho na radu v něčem: není s kým se p.; p. se s lékařem; p. se s učitelem o dítěti, o výchově; nář. p. se nějakého doktora (Kosm.); poprosil, aby jim popřál se na to p. (Jir.); přen. p. se se svým svědomím; ♦ zast. ob. se zlou (Tyl), se špatnou (Něm.), s dobrou (Třeb.), s moudrou (Tyl) se p. (čast. potázat se); p. se s Vaňkem (Herrm., Vanč.) utéci 2. vykonat poradu: soudci se šli p.; výbor se měl p. o přijetí nových členů