poraziti dok. (3. mn. -í, rozk. -raz, trp. -žen) 1. (koho, co) srazit k zemi nárazem n. silou; povalit; (co) přivést k pádu (podtětím, přeříznutím u země, vyvrácením ap.); skácet: porazilo ho auto; spěchal a porazil dítě; vítr porazil panáky na poli; p. židli převrhnout; – p. smrk, p. velký kus lesa (Svět.) vykácet; p. obilí (Hol.) posíci; přen. expr. dvě číše tě porazily (Vrchl.) zmohly; div ho to (zpráva, nemoc ap.) neporazilo nezpůsobilo těžký otřes, smrt; zř. slepotou jste poraženi (Jir.) jste slepí, zaslepení; je poražen slabostí (Vanč.) je sláb 2. řidč. ob. expr. (co) vykonat, udělat s úsilím (větší množství práce); zastat: chce p. co nejvíce práce (Šal.); nejvejš za měsíc to (výbavu) porazíme (Herrm.) 3. (koho, 4. p.) usmrtit (dobytče, zprav. pro řeznické zpracování); zabít: p. vepře 4. (koho, 4. p.) (v boji, při měření sil vůbec) přemoci, zdolat; (co) překonat: p. nepřítele; p. soupeře v šachu; porazil ho svými argumenty; strana poražená ve volbách; – expr. p. rekordy; socialismus porazí kapitalistický systém; sport. p. někoho na lopatky (v zápase); p. soupeře 2: 0, (v boxu) na body †5. (co) odečíst (peněžitou) částku z částky větší, srazit: co vybrali, to jim na mzdě porazil (Wint.); — ned. porážeti