posaditi dok. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. (koho, 4. p., kam) umístit tak, aby seděl; (koho) uvést do polohy vsedě: p. (si) dítě na klín; p. hosta do čela stolu určit mu místo v čele; p. žáka do první lavice; p. někoho na koně, přen. expr. způsobit, že má vrch, že je (n. se domnívá, že je) pánem situace; – p. dítě, nemocného na lůžku; ♦ p. někomu červeného kohouta na střechu založit požár; p. (čast. nasadit) někomu brouka do hlavy (Bran.) vzbudit pochyby 2. (co kam) dát, umístit na urč., příslušné místo: p. si klobouk na hlavu, brýle nasadit; oči posazené daleko od sebe ležící; p. někomu na hlavu korunu, přen. prohlásit ho králem; p. kapsu šikmo našít; zř. přen. správně posazené slovo (R. právo) vhodně volené a užité; ♦ ob. expr. p. (čast. pověsit) někomu něco na nos (Štech) namluvit mu něco, obalamutit, obelhat ho; hud. posazení hlasu jeho technické vytvoření: dobré, špatné p. 3. zprav. expr. (koho kam) umístit, usadit k něj. trvalé činnosti, k trvalému pobývání; zast. ustanovit, dosadit: p. někoho do kanceláře dát mu zaměstnání, práci v kanceláři; p. někoho do vězení vsadit, uvěznit; p. někoho na vysoké místo dát mu vedoucí postavení, postavit; poněk. zast. p. někoho na trůn (Bozd. Zey.) prohlásit králem, nastolit; – zast. posadí je (konšely) hejtman (Wint.); p. někoho za primátora (Wint.), na úřad (Jir., Pal.); ♦ ob. p. někoho do teplého hnízda dobře zaopatřit; zast. nechtěla dcery do něčeho malého p. (Pitt.) chudě provdat 4. zast. ob. expr. (koho na koho, proti komu) poštvat, popudit: posadily ho na nás, mluvily do něho, až uvěřil (Rais); posadil jste proti nám všecky mistry (Wint.); — posaditi se dok. 1. zaujmout polohu vsedě; sednout si, usadit se: nestůj, posaď se; p. se na židli, ke stolu; pes se posadil na zadní nohy; nemocný se na lůžku posadil 2. zast. ob. usadit se (k trvalému pobývání): p. se do hotového do zařízené domácnosti, obchodu ap.; p. se na statek (Pitt.) provdat se; dcery hleděly se p. pansky (Rais) výhodně se vdát ○ předp. po-; — ned. posazovati, p. se