posedlý příd. 1. (čím) (podle pověrečných představ) ďáblem ap. ovládnutý, rozumem se neovládající, divoce se chovající; zprav. expr. ve spoj. jako p. bláznivý 2, ztřeštěný: ubohá je nyní zlým duchem p-á (Něm.); škubal sebou jako p.; – expr. chechtat se, běhat, počínat si jako p. 2. expr. (čím) vášnivě zaujatý a pod vlivem toho jednající; (po čem; řidč. na co, koho; do čeho) vášnivě toužící; dychtivý: p. ctižádostí, žárlivostí; p. touhou po penězích; je svou prací přímo p.; – p. po zábavě, je p. po děvčatech; p. na karty (Jir.); na zpěvačky byl jako p. (Vrchl.); je do toho zrovna p.; → přísl. posedle: expr. p. křičet; počínat si p.; → podst. posedlost, -i ž.: p. ďáblem; – expr. zmocnila se ho chorobná p.; p. malířstvím