posel, -sla m. (1. mn. -ové, zř. -i) 1. (poněk. zast. a obl. mor. též poslice, -e, zast. kniž. poselkyně, -ě, 2. mn. -yň, -yní, *poselka, -y, Lang., ž.) osoba poslaná s něčím (zprav. s něj. zprávou) k někomu: rychlý, tajný, spolehlivý p.; jízdní p.; spěšný p.; dát p-ovi od cesty; vypravit p-ci (Svět.); Hermes, p. bohů; poněk. zast. přišel, objevil se jako p. z nebe neočekávaně, nenadále a v pravý čas; zast. ust. spoj. boží p. blesk; – přen. kniž. předzvěst: p-ové jara (např. o vlaštovkách n. fialkách); červánek, dne p. (Čech); zlatá záře, p-kyně večera (Tyl); – Pražský p., P. lidu ap. (názvy někdejších časopisů) 2. (též poslice, -e, *poselkyně, -ě, Jir., ž.) poněk. zast. listonoš: poštovní p. (R. Svob.); přespolní p. (Baar) †3. vyslanec: králův p. (Jir.) †4. poslanec: udělali ho poslem na obecný sněm (Wint.); → zdrob. k 1, 2 poslíček, poslík v. t.