posměch, -u m. 1. nevážnost, opovržení zlomyslně, škodolibě vyjadřované smíchem, vtipem ap.; výsměch: tropit si z někoho p.; uvést někoho v p.; být terčem p-u; být na p.; s p-em se vyjadřovat s ironií; ♦ máš-li škodu, o p. se nestarej (pořek.) †2. posměšek: být předmětem p-ů (Sab.) 3. kdo (n. co) je předmětem posměchu: stal se p-em celé společnosti; síla církve slábla, až p-em se nevěřícím stala (Vrchl.)