postáti dok. (1. j. -stojím, rozk. -stůj, min. -stál, podst. -stání, přech. min. -stáv) 1. zůstat chvíli stát, ustat na chvíli v chůzi, v pohybu, někde stoje prodlít; zastavit se: postálna chvíli a rozhlédl se; p. na chvíli v práci; to dítě klidně nepostojí; p. u obrazu, u výkladní skříně pobýt; p. si u okna; ráda si postála a popovídala s někým; p. v kmotrovství (Hol.) být kmotrem u křtu; přen. postojí na něm ironickým pohledem (Šrám.) utkví 2. zůstat na chvíli stoje: nesednu si, raději postojím; — ned. postávati