postavení, -í s. 1. poněk. zast. poloha 1, postoj 1, pozice 1, póza: vztáhnuv ruku, setrval v tom hrozivém p. (Herb.); těl. čelné p. 2. místo, umístění, rozmístění někoho, něčeho ve vztahu k okolí; pozice 2, poloha 2: p. oběžnic; p. slova ve větě; p. figur na šachovnici; p. armády rozestavení; sport. p. mimo hru (v míčových hrách, zvl. v kopané a v hokeji) situace, při níž útočník nesmí přijmout přihrávku, ofsajd 3. voj. úsek terénu zaujatý vojsky a upravený k obraně, pozice 3: palebné p. 4. místo, umístění někoho v něj. celku se zřetelem na význam, vliv; pozice 4: p. žen ve společnosti; p. matky v rodině; vedoucí p. dělnické třídy; p. historie ve společenských vědách; mít privilegované p.; mocenské p.; jeho p. (čast. pozice) je otřeseno 5. místo, umístění v zaměstnání, v povolání: úřední p.; zastávat vedoucí p. v úřadě; nízké p. (Ner.); mít pěkné, jisté p. pěknou, jistou existenci, živobytí 6. kniž. stav, situace, poměry: tísnivé p.; uvést do špatného p.; vyváznout z kritického p.; → expr. zdrob. *postaveníčko, -a s. (Šal.); — v. též postaviti